Patřím Ti....

Cítím že se blížíme k volbě co dál s naším manželstvím.

Sundala jsem si prstýnek na kterém je napsáno  "Patřím Ti Radimek"

Sundala jsem i zásnubní prstýnek,jelikož symbolizoval příslib lásky

Snubní prstýnek nejsem hodna nosit. Pro jeho rytinu,pro jeho symboliku,která se ted nějak vytratila z našich srdcí. Slova "patřím Ti" už mi nezní tak věrohodně,intenzivně. Tyto slova jsem považovala za svaté,cítila jsem každým kouskem svého těla i duše, že to tak cítím,že to tak chci. Chtěla jsem ti patřit,patřila jsem ti celá. Nemůžu nikdy na 100% říct že jsi to cítil stejně,protože ti do srdce ani do hlavy nevidím. Říkal jsi pěkná slůvka,ale byla to pravda,cítil jsi to opravdově?

Jenže tady to již bylo. Nyní je ted.... A vše je jinak.....

Necítím potřebu ti patřit,spíš mám potřebu chtít ti patřit. Cítit a vnímat tebe,nás tak jako na začátku. Vždy zamilovanost časem opadá,já nechtěla at to potká i nás.Potkalo. A to takovou rychlostí a s takovou intenzitou že mě to doslova srazilo k zemi.

Žiju ve vzpomínkách jak jsem tě zbožnovala,chtěla,milovala,těšila se na tebe,smutnila za tebou,chtěla jsem ti dělat radost,vzhlížela jsem k tobě.

Mám čím dál větší pocit že jsem si tě idealizovala. Ikdyž od samého začátku našeho vztahu sem se bála že se změníš.Měla jsem poslechnoutten vykřičník v hlavě. Jenže já poslouchala svého srdce,hlas srdce přeřval hlas rozumu.

Těd můj rozum řve : potřebujete se navzájem skrze dluhů, děti mají školu a školku v místě bydliště,zase se chceš stěhovat,měnit školu,školku. Zase začínat od začátku.Děti jsou přednější.Nemiluje tě.Je falešný.Chová se nepěkně k okolí.Třeba se to mezi námi spraví.Máme zamluvenou dovolenou. Uleví se ti,odejdi a budeš zase spokojená.Odejdi kvůli dětem. Vše časem přebolí a pak bude dobře.Nestrácej čas doufáním. Co na rozvod řekne rodina. Co jím řeknu na otázku proč jdeme od sebe........

Mé srdce neřve, to jen slabě sípe : máš ho ráda,tak to nevzdávej.